Ve strategickém žánru stále více ubývá opravdu velkých, vysokorozpočtových titulů. Důvod je poměrně jednoduchý: o strategie už není takový zájem jako kdysi a vcelku slušně hratelná RTS se dá dnes udělat i s omezeným rozpočtem. Takže to velcí hráči ani moc nezkoušejí, protože většinou dokážou navíc nabídnout akorát lepší zpracování. Čest výjimkám.
Když se ale řekne velkolepá strategie, velké množství – možná dokonce většina – hráčů si představí léty osvědčenou sérii Total War. Jak skvělá byla správa říše a válčení v Shogunovi, Medievalu a Rome! Tyhle hry prostě nabízejí více přidané hodnoty než jiné. A dosud je vždy byla radost hrát.
Masovění herní produkce však udělalo milovníkům Total War nejednu vrásku na čele. Vývojářské studio Creative Assembly koupila SEGA a už už jsme ho v nočních můrách viděli, jak programuje hry na konzole či automaty, nejlépe ještě zaštítěné právě značkou Total War. Naštěstí nic z toho nenastalo – zatím. Australané dlouho a v klidu pracovali na nejnovějším přírůstku do série, nikam nespěchali a vydali skutečně kompletní produkt se vším všudy. Recenze napoví, že se to vyplatilo.
Připomínat herní principy Total War je jako vozit teroristy do Afghánistánu. Ale přece jen, kdo se do herní branže dostal nedávno, nechť zví, že tohle je ultimatní strategický koncept, snoubící starost o vybranou říši (nebo impérium), které se neustále rozrůstá s bitvami, jež je třeba vyhrát, aby ono rozrůstání nabylo nějaké formy.
Základem Total War – a stejně tak novinky Empire – je strategická mapa. V případě novinky vás na ní čeká hned několik změn. Přestože se deklarovalo, že se hra bude odehrávat prakticky po celém světě, netěšte se, že budete před sebou mít glóbus. Mapa se namísto toho dělí do tří geografických oddílů.
První zahrnuje Evropu a středomořský prostor, druhý sestává ze Severní a Jižní Ameriky, zatímco třetí ukazuje Indii spolu s jejím okolím. Mezi jednotlivými oddíly přepínáte pomocí šipek umístěných pod minimapou. Jakmile se pěší jednotky nebo lodě pohybující se po mapě přemístí k okraji jedné z částí, dostanou se na chvíli do jakéhosi vakua, které logicky trvá několik tahů, aby se následně objevily v části druhé. Přechod tak sice není plynulý, ale více než funkční.
Hráč do dění nastupuje v roce 1700, kdy si vybere jeden z významných národů, jako například Prusy, Španěle, Rakušany, Francouze, Holanďany, Angličany či Osmany. Výběr je opravdu široký a uspokojivý. Kdo chce, může se rozjet na americkém kontinentu a střihnout si svou verzi války za nezávislost.
Je dobré si uvědomit, že nejen obtížnost, ale také výběr toho kterého národa ovlivní průběh hry a vaše slasti i strasti. Kdo sáhne po militantních Prusech, může se těšit na možná nejsilnější počáteční armádu ve hře, ale bude se nějak muset vyrovnat s bezzubostí na oceánu.
Naopak třeba Holanďané jsou zdánlivě bezvýznamným národem, který těžko vzdoruje výbojům svých sousedů. Nicméně dokáže se opravdu rychle rozjet díky tomu, že jeho obchodní lodě obeplouvají půlku světa. Zdrojů je tak dostatek. Angličané se pro změnu opírají o svou bojovou flotilu a místy těží, místy strádají svou odděleností od kontinentální Evropy.
Hlavní tažení, na které ve hře narazíte, se cele odehrává v osmnáctém století a končí rokem 1800. Tehdy byste měli dosáhnout maximálního vlivu – vlády nad známým světem. Alternativně jsou tu ale další úkoly, které jsou pro ten který národ důležité a slouží jako individuální podmínky vítězství. Například dobytí určitých, historií spjatých oblastí, případně ustavení a udržení výnosných obchodních cest. To by mohlo působit nevinně, ale jen si vzpomeňte na hodiny dějepisu, ve kterých pan profesor vykládal o přetahované o kolonie. Války o nedotčené země jsou tu na denním pořádku.
Abyste získali nepřátelské oblasti, stejně jako zaoceánské kolonie pod svou kontrolu, je třeba nejprve obsadit hlavní město toho kterého lánu světa. Poté rozšiřujete provincii prostřednictvím budov, které se následně dají vylepšovat po několika stupních. Kostely a katedrály například zvýší spokojenost obyvatelstva, školy a univerzity pomáhají v bádání. Pokud se vám rozkvět kolonie podaří, začnou se sem přesunovat i nespokojení obyvatelé vaší národnosti.
V Empire je dokonce možné v regionu stavě mimo sídla. Jedná se hlavně o řemesla či zemědělské statky, které využijí úrodných polí a postarají se tak o rychlejší nárůst obyvatelstva. Případně se zaměříte na lukrativní obchodní zboží, například čajové, tabákové či bavlnové plantáže. A určitě nepohrdnete ani zlatými či stříbrnými doly.
Takový postup se obzvlášť vyplatí v bohatých amerických a indických koloniích. Decentralizace provincií ovšem přímo volá po plundrování ze strany nepřátelských armád. Proto se nehodí držet vlastní šiky uvnitř měst, ale chce to je šikovně rozmístit po oblasti, aby mohly rychleji reagovat. Je třeba si uvědomit, že hra v této práci pracuje s tahy a přesun jednotek není tak rychlý a dynamický, jak byste si představovali.
Série Total War na BonusWebu
Medieval 2: Total War
Netrpělivě očekávaný přírůstek do kultovní Total War série je zde! Nemá cenu nic zastírat - je opět skvělý! Ponořte se na stovky hodin do středověku se všemi možnými detaily, které k němu patří a vychutnejte si parádní bitvy - to není reklamní žvást!
- číst recenzi (85%)
Rome: Total War
Od hry Rome: Total War se čekalo hodně. A hodně toho taky splnila. Výborná grafika, obrovská propracovanost, historický šmrnc, ale hlavně vysoko postavená hratelnost ústí do jedné z nejlepších strategických her vůbec.
- číst recenzi (90%)
Medieval: Total War – Viking Invasion
Za nějakých třicet dolarů (v přepočtu tedy přibližně devět stovek, cena v ČR ale zatím nebyla oznámena) dostane příznivec série Total War hrstku jednotek, pár budov a jednu odfláknutou kampaň. K čemu? Nebylo lepší opravit chyby, zpřehlednit ovládání a přidat opravdu pořádné scénáře?
- číst recenzi (50%)
Medieval: Total War
Medieval: Total War je důstojný nástupce Shoguna a zároveň jedna z mála her, která vás díky propracovanosti a atmosféře přenese do středověkých dob. Není sice stoprocentně historicky přesný (např. muslimové a křesťané klidně mohou uzavírat aliance), ale právě ona autentičnost a komplexnost je na takové úrovni, aby hra byla zábavná, a ne přeplácaná.
- číst recenzi (82%)
Shogun: Total War - The Mongol Invasion
Od datadisku se toho obvykle více ani neočekává, takže hru The Mongol Invasion mohu s klidným svědomím označit za vydařenou a vřele ji doporučit všem fanouškům Shoguna, kteří už rok sedí se založenýma rukama a vzpomínají na strategické plány i líté řeže, u kterých strávili mnoho dní a nocí
- číst recenzi (82%)
Shogun - Total War
Shogun: Total War je titul, který není určen pouze skalním stratégům, ale všem, kteří prostě mají rádi dobré hry. Navíc se jedná o hru, která dle mého názoru vydrží věčně. Už jsem jí totiž věnoval asi dvacet hodin čistého času na obtížnosti normal, přičemž z Japonska jsem dobyl sotva třetinu.
- číst recenzi (90%)
Ale suroviny prostě potřebujete. Jedná se o jednu z největších změn v Empire. Ne, že by v minulých dílech obchod chyběl, tady však dosahuje zásadní důležitosti. A vězte, že vás bohatnutí na vykořisťování kolonií a vlastní šikovnosti bude prostě bavit. Postavíte si hezké obchodní přístavy, ve kterých se to bude jen hemžit kupeckými loďkami.
Lodě vyšlete na pravidelné obchodní cesty, případně tyto cesty ustavíte na pevnině. To ale rozhodně není bez rizika. Na moři čekají piráti, v divočině zase banditi. Obchodní cesty je tak často zapotřebí prorazit silou. Nepříjemností se ale dá i využít a poštvat proradné živly na nepřátele, kterým to notně naruší ekonomiku.
Nicméně přepady obchodních lodí často eskalují ve válku. Naopak, abyste konfliktům předcházeli, budete se snažit s rivaly uzavírat pakty. Diplomacie už se neprovádí prostřednictvím jednotek agentů, nýbrž jednoduše prostřednictvím příslušných menu. V těch si můžete zároveň vždy přečíst, jaké máte vztahy s ostatními národy a jak se tyto vyvíjejí.
Umělá inteligence sice jedná vyspěleji než v předchozích dílech, stále jsou však některé její kroky těžko pochopitelné. Občas ani nedodrží smlouvy, ale to se nakonec stávalo i v reálu. Aspoň, že často komentují vaše akce, takže zhruba víte, co od nich čekat. A když selže diplomacie, přicházejí na řadu atentáty na politiky či generály, ještě než přijde k řinčení zbraní. To nepřítele oslabí .
Poprvé v sérii Total War máte v Empire k dispozici široké vědecké pole. Výzkum sice stojí nemalé prostředky, na druhou stranu obnáší řadu výhod. Například dokáže zrychlit produkci farem, ale i lodí díky novým plachtám. Nebo vyvinete třaskavou munici pro artilerii. Jakmile na vědeckém poli zaznamenáte úspěch, vylepší se automaticky všechny jednotky či budovy, kterých se to týká.
Stále nejvýznamnějším zdrojem financí je vedle obchodu vybírání daní. Ty je třeba nastavit jak pro vrchní, tak pro spodní třídy. Přitom je ale s oběma třeba jednat uvážlivě, jinak hrozí revoluce, rozdělující říši. Rebelové požadují novou vládu, kontrarevoluce si chce ponechat staré pořádky. A hráč se musí rozhodnout pro jednu stranu.
Kdo podpoří revolucionáře, musí se smířit s tím, že přemění státní zřízení, například na absolutní, parlamentní či konstituční monarchii nebo rovnou na republiku. V extrémním případě hrozí také odštěpenctví některé z provincií.
Tím to ale nekončí. Je třeba se zamyslet nad přínosy jednotlivých zřízení. Demokratické systémy přináší hospodářské výhody, na druhou stranu je třeba podstupovat volby. A když občané nejsou spokojeni s vládou, dají vám to sežrat ve volbách. Jak se to projeví? Zejména tak, že si nebudete moct složit vlastní vládu z ministrů, kteří by vám přinesli bonusy, jež se hodí. Budete se muset smířit s tím, co vám bude přiděleno. Absolutní vládci se o podobné malichernosti nestarají a jmenují si politiky podle svého uvážení.
Dosud jsme hovořili zejména o strategické části Empire: Total War. To je tedy tak, která se odehrává na schematické mapě. Ovšem neméně důležitou částí jsou také realtimové bitvy, v něž ústí vaše politika. A jelikož jste všudypřítomný, vyřešíte si je sami (ale můžete je nechat i automaticky propočítat a spokojit se s výsledkem).
Bitvy jsou opět velkolepé, jak je v sérii dobrým zvykem. Nicméně vycházejí z dobových skutečností. Formace armád hraje opět zásadní roli. Přesto si ale zvykejte na nové pořádky. Jste v osmnáctém století a tělo na tělo už se tu bojuje jen zřídka a bodáky se spíše dobíjejí zbytky nepřátelských pluků.
Pokud jste viděli velkofilm Patriot s Melem Gibsonem v hlavní roli, víte, co vás čeká. Chlapi se postaví proti sobě a na povel vychází salvy, přičemž za pár okamžiků někdo z druhé armády lehne. Nebojte se však, že by bitvy byly nudné. Naopak, stále vyžadují značnou hráčovu kontrolu a koordinaci střelců s kavalérií.
Vojska mají navíc rozšířené možnosti. Můžete je schovávat za přírodními překážkami. Každá kulka má vlastní dráhu letu propočítanou na základně mnoha okolností, takže existuje šance, že se skutečně zaboří do stromu a ne do vyčuhujícího těla vojáka. Ti mohou zabírat i domy.
Bitvy trvají dlouho a jsou takticky velmi náročné. Zpočátku možná budete mít problém udržet vše pod kontrolou, ovšem o to déle vám Empire vydrží. Bitvy se navíc jen tak neobehrají. Střídají se různá prostředí a leckdy si užijete i obléhání či obrany pevnosti.
Je tu ale další novinka, a tou jsou bitvy námořní. Přestože občas trvají ještě déle než ty pozemní a odehrávají se na moři, kde přeci jen nic moc k vidění není, můžeme říct, že se v rámci možností povedly. Pro úspěch je skutečně třeba snažit se každou z lodí ovládat aspoň chvíli samostatně – určovat typy dělových koulí v závislosti na situaci, nabíjet, přetáčet loď tak, aby měla co nejlepší palebnou pozici, nebo aby naopak nepříteli zásah co nejvíce znemožnila. Zkrátka, vůbec to není špatné a jde o příjemné osvěžení hry.
Podle obrázků je snad dostatečně jasné, že Empire: Total War vypadá hodně dobře. Pravda, chce to pořádné železo, ale v tomto případě není možné mluvit o špatné optimalizaci. Bitvy jsou zkrátka velkolepé a účastní se jich tisíce kvalitně vykreslených jednotek. Navíc, HW nároky nejsou zase tak drastické a snížíte-li detaily, jsou na žánr spíše průměrné.
Je dobře, že autoři v Empire zapracovali i na přístupnosti hry širšímu publiku. Zejména tutoriály jsou opravdu kvalitní, včetně dobře zpracovaného úvodu do amerického tažení za nezávislost, které na menším prostoru objasní principy nutné pro rozehrávku velké kampaně. Nechybí ani nejrůznější automatizátory, jimž lze svěřit řadu povinností.
O Empire: Total War by se dalo hovořit ještě hodně dlouho. Dohromady by ale nemohlo být řečeno více, než že se jedná o důstojného nástupce vynikající série, který přináší dobře uvážené změny a nové období, takže se logicky hraje dosti odlišným způsobem, i když na stejných principech. Nějaké ty chybky tu sice jsou, to je ovšem vzhledem k šíří a komplexnosti záběru vcelku pochopitelné
